Už jsme v Seattlu tři čtvrtě roku. Mirek si mezitím stihl zaletět do Číny a nakouknout do Kanady, ale já jsem za celou tu dobu neopustila USA. Je to pro mě nejdelší pobyt na území jediného státu za posledních deset let (dál to neumím doložit). Schválně, jaký je váš rekord kontinuálního pobytu na území jednoho státu v posledních deseti letech?

Co se událo od poslední rekapitulace mých aktivit?

• Práce. Viz odrážka Machine learning.
• Auto. Máme! Jmenuje se Vendy (česky Vendula), na počest dne, kdy jsme si ji pořídili. Je to dva roky starý červený Chevrolet Sonic, samozřejmě s automatickou převodovkou a tempomatem. Boží. Už nikdy nechci auto bez těhle vymožeností. Koupili jsme ho od autopůjčovny Hertz a přes počáteční obavy to proběhlo výtečně. Auto jsme si rezervovali a na tři dny půjčili. Zavezli jsme ho na kontrolu k mechanikovi a jeli jsme na výlet. Když jsme ho vraceli, tak jsme si mohli vybrat, jestli zaplatíme půjčovné a auto vrátíme, nebo jestli si ho necháme a místo půjčovného zaplatíme jeho hodnotu. Od té doby jsme najezdili přes deset tisíc mil a jednou jsme píchli.
• Step. Pořád chodím jednou týdně na hodinovou lekci, občas trénuju i doma. Od září jsem pokročila, takže jsem teď ve skupině intermediate (před rokem a půl jsem začínala jako beginner a před půl rokem jsem si polepšila na beginner/intermediate). Jo a v červnu jsem fakt měla vystoupení v Broadway Performance Hall v Seattlu! Pátek, sobota a neděle, pokaždé vyprodaný sál s kapacitou kolem 250 lidí, kteří za lístky museli platit. Na videu jsem naštěstí většinu času mimo záběr, takže vám ho sem beze studu můžu nasdílet :)
• Machine learning. V téhle oblasti se toho událo nejvíc. V červnu jsem se přihlásila do tříměsíčního Data Science programu a na plný úvazek se učila statistiku, AB testování a machine learning algoritmy. Byl to fakt mazec a celé si to zaslouží vlastní povídání, jen co se ta kapitola aspoň trochu uzavře, ideálně nalezením práce v oboru. Držte palce a těšte se.
• Šifrovačky. O tom, že jsme byli třetí na Microsoft Puzzle Huntu už jsem psala. Taky dál každý měsíc chodíme na Puzzled Pint a snažíme se “vycvičit nové spoluhráče” (na Klusáčky, které bychom draftovali do týmu, jsme zatím bohužel nenarazili). Pomohla jsem otestovat kvalifikacti TMOU (doufám, že se líbila) a konečně jsem se odhodlala a přivedla k životu první self-guided šifrovačku v Seattlu. Lajkovat můžete na facebooku, vlastní šifrovačka se pak dá koupit na stránkách ClueKeeperu. Vůbec nevím, jaký o to bude zájem a jestli se to bude líbit. Pokud velký a ano, tak už mám vymyšlenou první šifru do další šifrovačky.

A co dál? Našla jsem si nové věci, které si chci vyzkoušet a které se chci naučit, takže v dalších měsících budu mít o zábavu postaráno.

• Trampolína. Začala jsem chodit na lekce skákání na trampolíně. Nejdřív jsem se naučila skákat ze stoje do sedu a zpátky. U toho jsem si do krve rozedřela dlaně (jo, dlaně!). Pak jsem se učila skákat na břicho, což se trénuje z kleku, takže jsem si u toho hrozně rozedřela kolena a lokty. Posledně jsem se učila skákat na záda, což se zdálo být relativně bezbolestné, ale při opáčku skákání na břicho jsem si strhala strupy na loktech z minula. Je to zkrátka hrozně nebezpečný sport, přinejmenším na začátku, a taky se při něm hrozně bojím. Ale nevzdám to, dokud se nenaučím salto vzad. Když to dobře půjde, tak za pár měsíců nasdílím video.
• Skialpy. Do Seattlu se pomalu vkrádá podzim, což se vyznačuje tím, že několikrát týdně prší. Mám takovou teorii, že podzim a jaro se vyznačují deštěm 3 až 5 dní v týdnu, v zimě prší 6 až 7 dní v týdnu. Na horách už párkrát sněžilo, takže je pomalu čas rozmýšlet, do jaké zimní aktivity investovat. Lyže, běžky, sněžnice, skialpy… Je toho hodně, co se tu dá podnikat. Rozhodně chci zkusit nějaký výlet na skialpách (to jsou takové ty lyže, co se na nich jde do kopce s volnou patou a z kopce jede jako na sjezdovkách), protože to vypadá jako velká legrace.
• Plachtění. Ve volném čase chodím dobrovolničit do CWB, což je zkratka pro Center for Wooden Boats. Je to muzeum historických dřevěných lodí, které si lidi můžou půjčovat. Většinou pomáhám v loděnici a vysvětluju lidem, jak ovládat pramice, kánoje, kajaky a jedno šlapadlo. Nejvíc legrace bývá s asiaty, kteří nikdy předtím na malé lodi nebyli a nechápou některé fyzikální zákonistosti; nejtěžší bývá pochopit, že když pádluju na levé straně lodě, tak zahýbám doprava. Krom lodí na lidský pohon půjčujeme také plachetnice, na které je ale potřeba mít zkoušku. A tu si udělám. Už jen jeden den dobrovolničení mě dělí od zisku členství a slevy na lekce plachtění. Cíl je jasný – příští léto budu umět ovládat plachetnici. Zatím se snažím aspoň naučit všechna potřebná slovíčka, což není snadné, neb jich většinu neznám ani česky. Tenhle víkend jsem zjistila, jak vypadá batten. Česky je to podle mě “prkýnko, který je zašitý v plachtě, aby držela správně prohnutá” :) Takže tak.