Týdenní útěk ze zimního, zamračeného a deštivého Seattlu za teplem a slunkem se nám loni osvědčil, takže pokračujeme v započaté tradici. Otázka kam má celkem snadnou odpověď; devět z deseti obyvatel Washingtonu doporučuje Havaj. Je to totiž “hned za rohem” (6,5 hodiny letu), je tam “docela levně” (zhruba o 20 procent dráž než v Seattlu) a není na to potřeba mít pas ani umět cizí jazyk.

Kauai

Stát Havaj má šest hlavních ostrovů a aby v tom nebyl zmatek, jeden z nich se jmenuje Havaj. Je největší a je na něm nejznámější národní park se sopkami. Přesně tam jsme nebyli. Nejnavštěvovanějším ostrovem je Oahu. Na Oahu je třeba Pearl Harbor nebo hlavní město Honolulu, kde se narodil Barack Obama. Tam jsem taky nebyli. Druhým nejnavštěvovanějším ostrovem je Maui, známý třeba sopkou Haleakala. Nebudu vás napínat, ani ten jsme si nevybrali. Naší destinací byl ostrov Kauai, o kterém jsme nikdy předtím neslyšeli, nicméně internety slibovaly méně turistů a neméně pěkné pláže a treky.

Kokosové pobřeží

Evropané (konkrétně výprava Jamese Cooka, kterého tu domorodci zabili poté, co se ukázalo, že není bůh) objevili Havaj na konci 18. století. Přistěhovalci se sem začali hrnout na počátku 19. století a ve velkém začali zakládat plantáže. Východní pobřeží se dodnes nazývá kokosové, i když dobu plantáží připomínají jen některé koloniálně vypadající domy a hloučky palmových stromů. Kokosové plantáže byly postupně nahrazeny plantážemi ananasu a cukrové třtiny. Když i ty přestaly vynášet, přešlo se na kávové plantáže. Aktuálním tahounem ekonomiky jsou turistické plantáže, chci říct pláže.

Přistáváme s více než dvouhodinovým zpožděním. Jsou dvě hodiny ráno a autopůjčovna měla zavírat před půlnocí. Na Havaji ale nikdo nikam nespěchá, ani paní v autopůjčovně, která na nás čeká a s úsměvem nám předává klíče od auta. Aloha! Potmě stavíme stan v kempu, za pár hodin nás probouzí kokrhání kohoutů a my se probouzíme pár kroků od moře. Jedeme nakoupit jídlo a vyjít na první vyhlídku. Kohouti a slepice okupují parkoviště před supermarketem i vyhlídkou. Nějaké divoké slepice tu prý žily vždycky, ale v roce 1992 se tudy prohnal hurikán Iniki, který osvobodil hromadu domestikovaných slepic. Od té doby se slepice množí ve velkém, neb tu nemají přirozeného predátora.

Půjčujem si kajak a po řece se vydáváme podívat na Tajný vodopád. Cestou vidíme (naštěstí z lodi) divoké prase, další ze zvířat, které se přemnožuje, protože je na vrchu potravního řetězce. Poslední kilometr se musí pěšky, takže se nám dostává příležitosti poznat na vlastní kůži místní bahno. Místy je ho tu až po kotníky a nedá se mu moc vyhnout. Čvacht!

Pobřeží Na Pali

Největším tahákem ostrova je Kalalau trek na pobřeží Na Pali (v havajštině to znamená vysoké útesy). Osmnáct kilometrů, s převýšením skoro 1,5 kilometru jedním směrem. Je známý jako nejnebezpečnější trek na Havaji, protože celou dobu vede podél velmi strmého pobřeží a nějaký turista tu čas od čas spadne dolů. To se nám ovšem nemůže stát, protože přístupová cesta i trek jsou už od dubna zavřené. V dubnu tu fakt hodně pršelo, takže Kauai aktuálně drží několik národních rekordů (4,5 cm srážek během 15 minut, 85 cm během 12 hodin a 1,26 m srážek za 24 hodin). Záplavy zničily hromadu mostů a domů, kvůli sesuvům jsou i po osmi měsících zavřené některé silnice.

Pobřeží si nechceme nechat ujít, takže volíme jednu z mála možností – loď. Cestou vidíme delfíny a málem přejedeme velrybu s mládětem. Kapitána to trochu vyděsí, protože velryby se normálně lodím vyhýbají. Jeho teorie je, že to bylo čerstvě narozené mládě, které musela matka tlačit nad hladinu, takže nemohla moc manévrovat. Hustý. Pobřeží je pecka a součástí plavby je i šnorchlování v korálovém útesu. Nikde jinde jsme moc nešnorchlovali, takže nemáme srovnání, ale přijde nám to super. Pod námi plavou ryby všech barev a tvarů, želvy, a dokonce vidíme i korálového žraloka a havajskou státní rybu – humuhumunukunukuāpuaʻa (v překladu ryba s čumákem jako prase).

Což mi připomíná… Kromě angličtiny je tu oficiálním jazykem i havajština. Původně jen mluvený jazyk, poprvé zapsaný až misionáři v 19. století, s abecedou o 12 písmenech – 5 samohlásek (a, e, i, o, u) a 7 souhlásek (h, k, l, m, n, p, w). Možná proto má docela dlouhá slova, která často opakují slabiky (kromě zmiňované ryby třeba město Honolulu nebo pláž Waikiki). Kvízová otázka – kde má původ slovo ukulele? Ano, správně, v havajštině to znamená skákající blecha. A wiki v havajštině znamená rychle, což z wikipedie dělá rychlou encyklopedii.

Vnitrozemí

Po plážích přichází na řadu vnitrozemí. Vnitrozemí znamená hory (nejvyšší bod ostrova má 1.598 metrů) a kaňony (největší kaňon se jmenuje Waimea, je hluboký 800 metrů a přezdívá se mu Grand kaňon Pacifiku). Na dně kaňonu máme zarezervovaný nocleh v kempu, takže sestupujeme dolů. Sestup k řece je populární výlet na pár hodin, takže tu jsou nějací turisti a krásná cesta. Totéž se nedá říct o zbytku cesty. Po třetím brození řeky pěšina v podstatě mizí v rákosí, které postupně přenechává prostor keřům s lepíky (pokud jste jako Mirek a neznáte slovo lepík, tak si ho přeložte podle mapky tady).

Máme pocit, že jsme za poslední hodinu museli ujít aspoň dva kilometry a kemp by měl být blízko, ale GPSka nám zlomyslně tvrdí, že jsme se prodrali vzdáleností zhruba 700 metrů. Kemp byl sice všechny noci kromě téhle zarezervovaný, ale vsadím cokoli, že tu letos ještě nikdo nešel. Po další hodině utrpení se cesta rozšiřuje a najednou je lemována kávovými stromy. O tři banánové stromy dál (banány ještě nebyly zralé) už vidíme kemp. Jsme tu sami, jaké překvapení. Někdo tu ovšem nechal nafukovací kruhy a hned u stanu máme vodopády s bazénkem.

Po koupačce je čas na večeři, jenže ouha, někdo zapomněl vzít bombu s plynem. Mimochodem to je za posledního půl roku už potřetí – v prvních dvou případech nás zachránili spolukempující, to tady ale nehrozí. Ohniště a dřevo by bylo, ale jak nad ním držet ešus? Při průzkumu okolí nacházíme starý hnusný hrnec, který po vydrhnutí potočním pískem vypadá jako méně starý a méně hnusný hrnec a kterému rozhodně neuškodí, když ho postavíme přímo do ohně. Trochu se obávám divokých prasat, ale nakonec mě nejvíc vyděsí ropuchy, konkrétně když na jednu z nich potmě šlápnu a uklouznu. Naštěstí tu není nikdo, kdo by můj výkřik mohl slyšet a zbytek dovolené se mi smát. Až na Mirka, nojo…

Nic ale netrvá věčně, ani dovolená u moře. Poslední den se ještě jednou kocháme pobřežím Na Pali, tentokrát z vyhlídkového letadla a ze seznamu atrakcí odškrtáváme poslední velký vodopád. Za nejlepší místa a momenty dovolené vyhlašujeme:

• Pozorování západu slunce ze stanu v Polihale State Beach Parku.
• Procházku po Kalepa Ridge, který byl sice oficiálně zavřený, ale plot se dal přelézt.
• Pláž v Hanalei Bay, která tímto získává nominaci na pláž roku.
• Výhled na pole kolokázie z jednosměrného mostu u Hanalei.