Pivník řikal, že mam zas něco ublognout. Mně přijde, že se tady nic zajímavýho neděje a že neni o čem psát. Ale někam se toho čtvrt roku ztratit muselo, tak si prý mam sepsat, kam přesně, že to prej pomáhá nebo co. Takže s chutí do toho je moudřejší večera, jak by řekl Příslovník (je to fakt dobrá stránka na motivační přísloví).

První týdny byly ve znamení přesunu. Vždycky, když už to vypadalo, že je vše zařízeno, tak se objevilo něco nového. A vlastně se pořád něco objevuje, i když už to dávno není takové dobrodružství ani zábava jako zamlada.

• Byt. Prohlídky bytů a hodiny strávené na stránkách realitek. Naučili jsme se, jaký je rozdíl mezi apartment, condo, co-op a townhouse, a zjistili jsme, že slovo flat tu narozdíl od UK neznají. Naštěstí tu mají zillow, což je nejlepší web na hledání bydlení, co jsem kdy viděla. Bohužel ale není úplně aktuální, obzvlášť v budovách s apartmány se stav pronajatosti mění rychleji než je na webu reflektováno. Když máte pronajatý byt, tak přijde várka papírování – pojištění, internet, elektrika a já nevím co ještě.
• Zařízení. Náš londýnský byt jsme pronajímali částečně zařízený, takže nám chyběl nábytek (postel, jídelní souprava, gauč). Nový věci nám přišly dost drahý, takže jsem strávila hromadu času na craigslistu a hledala nábytek z druhé ruky. Nakonec docela úspěšně. Pak se musely vyměnit všechny spotřebiče, které se 110 V nevydávají dostatek tepla či světla (konvice, toustovač, lampička). Za nákup roku vyhlašuju mixér na výrobu džusů, smoothie a milkshaků. Zvýšilo nám to spotřebu ovoce tak na trojnásobek, mňam.
• Byrokracie. Když pominu víza, tak to asi bylo trochu jednodušší než přesun ČR > UK, ale i tak toho bylo dost. Social Security Number jsem měla, ale na staré jméno, takže se muselo aktualizovat. Potom účet v bance a kreditní karta (s debitkou tady na vás koukají divně). No a v neposlední řadě pracovní povolení, zdravotní pojištění a hledání doktorů.
• Práce. Pracovní povolení bych měla dostat začátkem května. Už je asi čas začít hledat práci, ale mně se děsně nechce. Hledání práce je hrozně depresivní činnost. Zatím jsem si vyrobila nový životopis a poslala ho jedné firmě. Mirek už je nervózní a říká, že bych měla hledat víc. (Pamatujete si někdo, jak říkal, že nemusím pracovat vůbec? To jsou ty předmanželské sliby…)
• Kamarádi. Tohle je zatím nejtěžší bod. Gin a tonic tu sice prodávají, ale chtělo by to i nějaké další. Potkávat lidi je problém, a tak asi nepřekvapí, že se socializujem jen s lidma od Mirka z práce. Ti tráví čas chozením na obědy a večeře, dvakrát jsme je vytáhli do escape roomu. Najít nějakou akční skupinu lidí se nám zatím nepodařilo. Byla jsem na konferenci, ale tam se potkají spíš lidi, co si vás přidají na LinkedIn. Pak jsem si založila účet na meetupu, ale tam je to divný. Dobrý akce jsou hned plný a na těch ostatních jsou divní lidi. Takoví zoufalci bez kamarádů :)
• Auto. Když už to začínalo vypadat, že nebude víc shánění a papírování, tak se rozhodli přiletět Jardáč a taky rodiče, a že prej budou chtít auto, a to už se možná vyplatí ho koupit. Jenže vlastnit auto zní jako opruz. Takže zkoumáme auta a řešíme, jak je to s leasingem, koupí a pojištěním. Mají to tu podivně rozdělené na pojistky, které se vztahují na auto (bez ohledu na to, kdo ho řídí) a na řidiče (bez ohledu na to, které auto řídí). Takže třeba když si v půjčovně půjčíte a auto, tak si musíte dokoupit pojištění odpovědnosti pro řidiče, pokud ho nemáte.

Mimo jiné jsem se rozhodla, že pohnu se svým long term todo listem. Taky máte věci, které jste chtěli udělat před víc než rokem, ale nikdy jste se k nim nedostali?

• Mapa. V Brně na zdi zůstal jediný záznam toho, které země jsem navštívila. Konečně jsem zjistila, jak to funguje s google mapama (já vim, neni to vůbec těžký) a vyrobila si virtuální mapku míst, která jsem navštívila. Natolik se mi to zalíbilo, že už mám i mapku míst ve Washingtonu a okolí, která teprve navštívím.
• Kniha. Konečně jsem zjistila, jak se vyrábí epub (já vim, neni to vůbec těžký) a “vysázela” jsem knihu o mojí prababičce, kterou napsala moje prateta.
• Záloha dat. K Vánocům jsem dostala nový externí disk, a tak bylo na čase odzálohovat data (já vim, neni to vůbec těžký). Problém je v tom, že od tý doby, co mam macbook, tak mam na disku hroznej bordel. Mirek říká, že mám mít všechno v cloudu, ale já na cloud nevěřím. Teda věřím, že existuje, ale nějak se mi nechce do něj nahrávat všechna data. Je to trochu paradox, protože si umim zdůvodnit, že tam jsou bezpečnější než doma v šuplíku, ale nějak se mi nechce je pouštět do neznáma. Asi mi vadí, že se k nim pak nedostanu bez internetů.

Abych bez práce úplně nezakrněla, snažím se seberozvíjet.

• Španělština. Duolingo tvrdí, že už jsem 50 % fluent. Já tvrdím, že je to blbost. Spojuju učení španělštiny s učením psaní všema desti (já vim, neni to vůbec těžký), který neumim. Hrozně se mi pletou s,d a l,k. Asi proto, že jsem dřív tyhle prsty moc nepoužívala, tak mezi nima neumim rozlišit. A pravej malíček umí jenom enter, na p se pořád nechce naučit. O diakritiku a interpunkci se zatím ani nepokouším, na anglicko-španělské duolingo to není potřeba.
• Step. Chodím teď na dvě lekce týdně a v červnu mě čeká první veřejné vystoupení. Z toho možná ještě na poslední chvíli vycouvám, ale zatím mám pocit, že mě to motivuje doma víc trénovat. Vyrobila jsem si desku, abych neničila podlahu. Profi podložky se prodávají za sto dolarů, ingeredience na tu mojí stály v kutilském obchodě šestnáct.
• Machine learning. Na courseře dělám specializaci machine learning. Už mám za sebou přehledový kurz a regresi, teď aktuálně dělám klasifikaci. Je to obor, co teď frčí, tak si tím doufám vylepšuju životopis. A učim se u toho v programovat. V Pythonu(já vim, neni to vůbec těžký). Taky jsem na kagglu zkoušela přepovídat přežití na Titanicu, prej se 73% úspěšností. Na vítěze nemam ani zdaleka, ale naprogramovala jsem svůj první random forest, juchů.
• Čtení. Čtení teď trošku zanedbávám, ale po dlouhých měsících jsem dočetla Better Angels of Our Nature. Je to nekonečně dlouhá a nekonečně zajímavá knížka, která ukazuje, že násilí na Zemi v čase klesá. A to i přesto, že 20. století zažilo dvě světové války. Hrozně dobrý myšlenky a argumenty podložený datama a grafama.
• Šifrovačky. Ty by si možná zasloužily samostatnou kategorii. Chodíme jednou měsíčně na Puzzled Pint, na Sendviči jsme skončili na 25. místě, testovali jsme Matrix a v sobotu budem celý den testovat DASH. Byli jsme ve dvou escape roomech, z obou jsme utekli, z jednoho z nich v rekordním čase 36 minut. Desítky hodin jsem nalila do zatím tajného projektu, který bude odtajněn na Matrixu. Modří už vědí, ale zatím mlčí :) Objevila jsem ClueKeeper a pohrávám si s myšlenkou vytvořit v Seattlu self-guided puzzle hunt, protože tu zatím žádný není.

Většina věcí, který dělám, je v podstatě sezení u počítače, což mi trochu vadí. Navíc to svádí k prokrastinaci, protože ten článek, co <kdokoli> sdílel na facebooku, zní vždycky mnohem zajímavěji než <cokoli> na courseře. Skoro každej den mám pocit, že jsem něco nestihla, ale zároveň mám pocit, že toho moc nedělám. Zatím jsem nevymyslela, co s tím. Hroznej žrout času je vaření. Nechce se mi chodit na jídlo do restaurací – jednak je to drahý a druhak je to americká kuchyně. Takže si každej den musim udělat něco ke snídani (snažim se péct podle českejch receptů, na který stačí hladká mouka), obědu (většinou se snažim uvařit na dva dny, ale občas mi to Mirek večer sní) i večeři (základní ingredience většinou tvoří chleba a vajíčka). O víkendy prozkoumáváme okolí, tak vám tady přiložim pár obrázků za odměnu, že jste to dočetli. A až vás bude něco zajímat, tak mi napište co přesně, a já vám o tom třeba někdy napíšu…