Moje prateta napsala knihu o životě své matky, mojí prababičky. Psala ji několik let. Propiskou, do sešitu. Nebylo v něm prakticky žádné škrtání. Já si už dneska nepamatuju, ve kterém roce jsem maturovala a co jsem dostala před pěti lety k Vánocům. Ona si i po šedesáti letech vzpomněla na přesná místa, datumy, jména…

Myslím si, že by prateta byla ráda, kdyby si ji chtělo přečíst i pár lidí mimo naši rodinu, takže jsem se rozhodla ji zveřejnit. Prateta nebyla spisovatelka, takže nečekejte žádný literární skvost, spíš zachycení jednoho lidského života. Hlavní události se točí kolem druhé světové války a poválečných let. Já jsem trochu zaujatá, protože je to rodina, ale i tak si myslím, že je to zajímavý vhled do toho, čím si generace mých prarodičů a praprarodičů prošly a jaké hodnoty vyznávaly.

Jsem si vědoma toho, že je v knize uvedeno v negativních souvislostech hodně konkrétních lidí či rodin. Předesílám, že neumím a ani nechci nijak dokazovat, že to, o čem se píše, opravdu udělali. Pokud se knížku rozhodnete číst, neberte prosím nic z ní jako obvinění. Je to necenzurovaná verze a pokud bude mít někdo problém se zveřejněnými událostmi či jmény, tak je samozřejmě odstraním.

Knížka je tady: Franci aneb Jaký to byl život
(odhadem 130 stran, v zazipovaném souboru ve formátech epub a mobi)

Pokud potřebujete vědět, do čeho jdete, tak vás zkusím navnadit.

Franci, moje prababička, se narodila v Prusku. Její tatínek sloužil jako stráž na dvoře císaře Viléma II. Mluvila jenom německy. Do svých 16 let chodila do školy pro domácí hospodyně, kde se učila třeba dělat střihy na šaty a sestavovat domácí rozpočty. Benedikt, můj pradědeček, pocházel od Opavy. Když se tam narodil, tak to bylo ještě Prusko, později to byla komplikovaná oblast (Sudety, Polsko, Československo). Mluvil česky i německy, ale Němci prý podle přízvuku věděli, že není “z Říše”. Práce nebyla, a tak jezdil na kole po celé zemi a pomáhal, kde se dalo. Tak se potkal s Franci, se kterou si pak sedm let dopisovali.

Franci byla služebnou u židovské rodiny ve Vídni. Když začaly deportace židů, rodina se rozhodla utéct a Franci propustila. Franci a Benedikt se vzali a zkusili štěstí u Opavy, kde ale bylo málo práce, a tak se přestěhovali do (dnes německého) Rostocku, kde bylo zapotřebí mužů v loděnicích. První dítě se jim narodilo devět měsíců a šest dní po svatbě! Pak přišla válka a nálety. Benedikt musel narukovat a v jedné bitvě byl vážně raněn. Jejich čtvrť byla zničena a oni se rozhodli utéct zpátky do Slezska.

Potom přišel konec války. Slezskem se přehnala armáda ruských osvoboditelů. Začala doba represí, vůči Němcům, byly vydány Benešovy dekrety. Tou dobou už měli Benedikt a Franci tři děti, které mluvily jenom německy, a všichni měli podle dokladů německé občanství…

Nestačí? Třeba byste se chtěli dozvědět o tom, jak se z Rakouska do Pruska pašoval líh. O barelech umělé mlhy, které byly v Rostocku podél cest. O pochodech smrti. O tom, jak to neuměli s transfúzemi. A těm, co vydrží skoro do konce, můžu slíbit i vykopávání mrtvol z hrobů.