Jiný kraj, jiný mrav. Spousta věcí tu funguje jinak, zlí jazykové by mohli říct, že tu spousta věcí nefunguje. U některých se to dalo čekat, ale některé detaily překvapily.

Všichni vědí, že v USA nemají metrický systém. Ale přece těch jednotek není tolik a já už jsem tu kdysi byla, takže mě nic nepřekvapí. Překvapilo. Základní jednotky tak nějak dávám, ale jak jsou v jednom údaji dvě jednotky (dolary za galon, míle na galon), tak jsem v koncích. A pak taky jednotky, které tu mají jinou velikost než v Británii, to je taky radost.

• Hledání bytu. Po prohlídkách bytů kolem 750 čtverečných stop jsme si nakonec pronajali jen 544 čtverečných stop (50.5 čtverečných metrů), přestože na místní poměry je to dost podprůměr.
• Nákup v potravinách. Mléko a džusy se prodává po galonech (3.7 litru), případně v jednotce zvané quart, jejíž český překlad jsem nenašla. Quarty tu rozlišují hned dva – dry quart je 1.1 litru, liquid quart je 0.94 litru. Stejně tak mají dva druhy uncí – 1 fluid ounce je 30 ml, dry ounce je 31 gramů. To je vám ovšem k ničemu u věcí, jejichž hmotnost se uvádí v librách (0.45 kg). Takže co byste radši – quart mléka za dva dolary, nebo půl galonu za tři? Libru hovězího za pět, nebo 20 uncí za šest dolarů? Každý výrobce si uvádí jakou jednotku chce a do obchodu aby tu člověk chodil s kalkulačkou.
• Jdeme na pivo. Jednu pintu prosím. Jen nesplést britskou pintu (0.57) s americkou pintou (0.47 litru).
• Nákup oblečení. V ČR to bylo snadné – boty i oblečení velikosti 38, prosím. V Británii se z toho staly boty 5 a oblečení 10. No a teď v USA abych kupovala boty 7.5 a oblečení 6. Jo a je fakt trapný, když se vás v obchodě ptají, jakou máte velikost, a vy to nevíte. Aspoň že škálu S/M/L tu mají stejnou. Ale ouha, oni ji o velikost posunuli, nebo jsem se během letu deformovala z M na S. Skoro jako by člověka nabádali k přibírání.
• Jedeme autem. Benzín stojí zhruba $1.9 za galon (12.20 Kč za litr). Kdyby vás zajímalo, jakou má auto spotřebu, tak to se nedozvíte, místo ní se dozvíte dojezdnost, něco kolem 35 mil na galon (6.7 litru na 100 km). Tohle obrácené uvažování mi asi vadí nejvíc. Když v ČR auto stojí, tak má spotřebu nula. Když tady auto stojí, tak má dojezdnost nekonečno, což je hrozný nesmysl, protože přeci stojí.
• Počasí. Teploty se tu pohybují kolem 50 stupňů Fahrenheita (10 stupňů Celsia) a prší. V nadmořských výškách od 5,000 stop (1524 metrů) sněží.
• Pečení. Víte, co se stane s bábovkou, když jí budete péct na 180 “stupňů”? Vůbec nic :)

Pro přehled přidávám vztahy vybraných jednotek. Převádí se mezi sebou krásně, stačí si jen pamatovat, čím co násobit – dvěma, třemi, čtyřmi, osmi, dvanácti, šestnácti, dvaceti… Všimněte si, že Britové mají menší unci, ale větší galon. To proto, že mají víc uncí v pintě.

Volty tu jsou sice stejné, ale je jich tu v zásuvkách míň. O tom ovšem nepřemýšlíte, dokud nezkusíte importované spotřebiče zapojit a použít. Z rychlovarné konvice se nám stala konvice varná. Litr vody uvaří za 16 minut, pro porovnání se litr vody v hrnci uvaří za 10 minut. Toustovač (chleba se dělá svisle, někdo tomu říká topinkovač) umí chleba rozmrazit, pokud se mu dá dost času, a ještě trochu ohřát. Sendvičovač (chleba se dělá vodorovně, někdo tomu říká toustovač) chleba zplacatí a trošku ohřeje. Chtěla jsem být invenční a zjišťovala, jestli by se spotřebiče nedaly nějak popřehazovat. Šly by třeba tousty udělat na žehličce? Nebo sendvičovačem na oblečení vyžehlit trojúhelníčky? Je to neuvěřitelné, ale ne, protože všechny zmíněné spotřebiče mají skoro stejnou provozní teplotu: žehlička 150-190 °C, toustovač 150 °C, sendvičovač 180 °C. Pokud vás někoho napadne, co s věcí která hučí a dělá trochu průvan (vysavač) nebo s věcí co světélkuje (lampa), dejte vědět, jinak je čeká vyhazov.

Elektronika ve smyslu počítačů a čteček tu funguje, některé mobily taky. Třeba HTC Desire X, které jsem si pro jistotu přivezla hned dva, tu umí telefonovat a psát smsky. Bohužel ale neumí chytat správné hertzy, a tak na něm nefungují data. Pro přesnost na něm funguje GPRS, ale nefungují na něm žádná rozumně rychlá data. Jo, musela jsem si koupit nový mobil. Jo, je to iPhone. A je žlutej! Tady jsou z něj nějaký fotky dokumentárního charakteru, umění ani kvalitu nečekejte.

Když už jsme u těch telefonů, tak mám paušál a v něm 100 minut, 100 sms a 250 MB dat. Po 14 dnech mi došly minuty, tak jsem zkoumala proč. Ukazuje se, že těch 100 minut jsou příchozí i odchozí hovory dohromady. Stejně tak 100 sms jsou příchozí i odchozí dohromady. Pokud si pořídíte tarif bez minut, tak vám nikdo nemůže volat. Pokud si pořídíte tarif bez smsek, tak vám nikdo nemůže napsat. Pokud chcete někoho hodně naštvat, pošlete mu hodně smsek. Jako bonus můj operátor do 100 minut započítává i hovory na linky zdarma (s předvolbou 800), takže mých prvních 100 minut zmizelo “konverzací” s automaty na linkách úřadů a bankovních institucí. Když jsem svému operátorovi psala, že mi nepřijde fér platit za linky zdarma, tak mi odpověděli, že přece za linky zdarma neplatím, že platím za 100 minut hovorů, ze kterých se mi ty linky zdarma strhávají. To je přece logické, ne?

Dvakrát jsme šli do hospody. Poprvé po kině, kam jsem si nevzala ani peněženku. Bez průkazu totožnosti mi nenalili. Pít se tu smí až od 21 a doklady se vyžadují po všech, kdo vypadají na méně než 35. Podruhé to bylo na šifrovačku Puzzled Pint. Poučena jsem se legitimovala českým řidičákem a byla vyhozena. Jakože mě do té hospody ani nepustili. Jediný zahraniční dokument, kterým bylo možné se prokázat, byl pas, který s sebou běžně nenosím a ani nechci nosit. Prý si mám pořídit místní řidičák, na který je ale potřeba absolvovat testy a jízdy. Mám v plánu tam přihlásit Mirka, aby zjistil, jak moc je to těžké :)