Tak konečně nastal čas popsat celý ten volební šrumec tady. Pensylvánie tradičně patří k nerozhodným státům, takže tu měli šanci zvítězit jak demokraté, tak republikáni. Podle toho také vypadala předvolební kampaň. Plakáty na každém rohu, visačky na klikách v celém kampusu, samolepky na záchodech… Nepřeháním! Třešničkou na dortu bylo yzvánění Baracka Obamy do vašeho mobilu. Nejmíň pětkrát se mě někdo ptal, jestli jsem registrovaná k volbám (v USA totiž člověk nemusí mít trvalé bydliště, takže když chce volit, ať už je to kdekoliv, musí se registrovat). Týden před volbami do vedlejšího města zavítal sám Bill Clinton, aby tu orodoval za demokraty. Já měla bohužel školu, ale moje spolubydlící se na něj jela podívat a prý jí zamával :-) Konečně nastal den D. Studenti ze vzdálenějších míst volili v místním kostele, studenti z blízkého okolí volby využili jako záminku jet se domů navečeřet. Na jednu takovou večeři do Ebensburgu jsem byla pozvána i já. Poté, co Patrik odvolil (jak jinak než v kostele), jsme se přesunuli k němu domů. K večři byly makarony se sýrem a kuře. Už, už jsem se chtěla pustit do jídla, když se celá rodina začala modlit. Zkrátka jinej kraj, jinej mrav. V jedenáct hodin večer se uzavřely volební místnosti v klíčových oblastech a CNN odvysílala zprávu o tom, že Barack Obama získal potřebných 270 volitelů. Kampusem se ozval veselý jásot, který ustal až nad ránem. “Yes, we can!”