Léto bylo nabité. Krom velkých výletů do zahraničí a minivýletů do Čech, jsme ale zvládli i několik minivýletů po Británii. Tady je z nich rychlozápis.

Brecon Beacons
V srpnu jsme si na víkend půjčili auto, cestou v Oxfordu nabrali Toma, který tam byl na letní stáži, a pokračovali dál na západ, až do Walesu. Optimalizovali jsme na vzdálenost, takže nás navigace protáhla potemnělými silničkami, po kterých bylo víc srnek než aut. V jedné zapadlé vesničce po nás pán u mostku chtěl mýto. Trvalo nám dlouho, než jsme ho pochopili, protože se dožadoval 10 penny (jakože desetina libry, takže asi tři koruny sedmdesát). Doteď nevíme, jestli to byl místní blázen, nebo jestli to bylo doopravdy. V Brecon Beacons jsme poprvé otestovali náš nový stan. Prošel. V sobotu jsme zdolali nejvyšší vrchol Pen y Fan (886 metrů). Počasí nám přálo, Tom se spálil. Já a Mirek už jsme měli spáleno z předchozích výletů, takže to s námi nebylo tak zlé. V neděli jsme chtěli ještě celý den chodit po kopcích, ale bylo pod mrakem, a když jsme vylezli na kopec, tak tam pršelo. I ovce tam vypadaly dost nešťastně a my bez nepromokavých věcí brzy promokli až na kost. Jedno z jezer jsme našli tak, že jsme do něj málem spadli, a v ten okamžik jsme naznali, že je načase se vrátit.

Isle of Portland – Bournemouth
Pokračujeme v testování stanu. Půjčujeme žlutého Fiata 500, nejroztomilejší auto na světě, a tentokrát vyrážíme na jih. První zastávkou je Isle of Portland, který se dá oběhnout za jedno odpoledne. Nevíme, jestli je to ostrov nebo ne, protože se na něj dá dojet autem po silnici, která vede po obří písečné duně. Kempujeme na nějaké farmě, ale nemáme hotovost a kartu neberou, nojo, venkov. Naštěstí je paní domácí hodná, poznamená si, že jsme “ti v tom žlutém fiátku” a souhlasí, že jí peníze přivezem někdy časem. Neděli trávíme v okolí Swanage, kde mají hrad, pláž, která je narvaná až k prasknutí (jakože se tu fakt Britové opalují a koupou) a klify. Ty jsou prý nejlepší zespoda, takže si jdem půjčit kajak. Kajakování je fakt pecka, ale člověku u toho vyhládne. V hospodě ovšem neberou karty (a my už zase nemáme hotovost), takže si za poslední drobné kupujem hranolky a jedem dom.

Deal – Dover
Další světová strana v pořadí – východ. To se tu tak jednou v sobotu stavila Eliška, která sice už v Doveru byla, ale pamatovala si z něj jen to, že tam hrozně prší. Tak jsme jeli omrknout, jestli je to pravda. Kombinací vlaku a autobusu jsme se dopravili do Dealu, a odtamtud šli pěšky podél pobřeží. Rostly tam výborné ostružiny a špendlíky. Pastvou jsme se natolik zdrželi, že nám v Doveru zavřeli hrad. Ale útesy tam byly pořád, a to docela velké, podle internetů až sto metrů vysoké. V Doveru jsme se chtěli navečeřet, ale neměli tam žádné pěkné hospody. Zato jsme ale našli obchod s českými a slovenskými potravinami. Pan prodavač si s námi československy popovídal, my jsme si koupili těsto na bramborové knedlíky, jesenku, margotku, zlaté polomáčené a listové těsto. Štrůdl se moc povedl, ale zmizel během jednoho dne. Asi budem muset do Doveru znova :)