V květnu a červnu jsme měli v Londýně spoustu návštěv. A protože Londýn už se nám okoukal, snažili jsme se podniknout průzkumné výlety směrem na jih. Mile nás překvapila snadná vlaková doprava a krásy jižního pobřeží Anglie.

Haslemere

Na Amazonu (Mirek už jinde nenakupuje) jsme si koupili průvodce po okolí Londýna, ve kterém je 52 výletů – na každý týden jeden. Všechny je spíš nezvládneme, ale jako inspirace slouží dobře. Jedinou nevýhodou je neexistující turistické značení popsaných cest. Průvodce často popisuje cesty, které jsou hodně lokální, takže člověk jde s hlavou zabořenou do knihy a čte slovní popis (podejdeme elektrické vedení, za dřevěným plotem se dáme doprava atp.). A nebo ho jako my ignoruje a pak se diví, kde je a co všechno minul. Třeba ten kostel, co měl být u Haslemere, jsme rozhodně nepotkali :) V Hastingsu s námi byli Aleš a Pája a ukázalo se, jak je svět malý. Přestože jsme Aleše v životě neviděli, na naší nástěnce s fotkami identifikoval hned několik společných známých.

Eastbourne

S Pepou jsme se jeli vlakem do Eastbourne a odtud pěšky podél křídových útesů v Seven Sisters Country Parku. Celý den jsme si to rázovali pěkně na západ a foukal silný vítr, skoro jsme nesundali bundy. Zároveň ale svítilo sluníčko a my jsme se přesvědčili o tom, že i v Anglii se dá pěkně spálit. Au au. Útesy ta to ale stály. Vtipnou součástí cesty je  jízda vlakem. Když má vlak odjíždět v 8:20, tak odjíždí v 8:20:00. Některé vlaky dokonce zavírají dveře půl minuty předem, takže se člověku může stát, že mu vlak ujede, i když je na nástupišti v 8:19:30. Česká dráhy by se tady mohly přiučit…

Hastings

Rodiče jsme vzali do Hastings, což je velmi malebné městečko, opět na jižním pobřeží. Mají tu pláž, kopec se zříceninou hradu a útesy. Unikátem jsou hned dvě lanovky – jedna vede na hrad a druhá nahoru na útesy. Odhadem nepřekonávají výškový rozdíl víc než sto metrů a je záhadou, proč je vůbec někdo stavěl. Jedna z nich dokonce vede tunelem. Ve srovnání s Eastbourne jsou tu útesy mnohem míň malebné a mnohem více podléhají erozi a sesuvům. Z oficiální cesty nejdou moc dobře vidět, takže jsme se rozhodli slézt a jít po pobřeží, přičemž jsme se modlili, abychom stihli dojít za odlivu, protože to vypadalo, že za přílivu by “pláž” mohla zmizet pod vodou. Stihli jsme to! Stejně tak jsme stihli pivo v hospodě U Pašeráka a divokou jízdu double deckrem zpátky na nádraží v Hastings. Kdo se bojí v patrovém autobuse v Londýně, tak nejspíš nezažil, jak takový autobus drandí po úzkých lokálkách podél pobřeží.