O tom, jak se tu (ne)hýbeme, jsem už psala, takže dnes je na řadě zábava pro mozkové závity. Ano, bude to především o šifrách.

Od té doby, co bydlíme v Londýně, jsem se zúčastnila tří českých šifrovaček: Tmou, InterLOS, Sendvič. A všechny jsem vyhrála. Na Sendvič se nám podařilo přilákat do Londýna i zbytek týmu Bazinga EN, jmenovitě Honzu s Alešem. Druhé sendvičové místo obsadil tým Bollocks, který luštil také z Londýna, a na třetím místě skončila Bazinga CZ. Kdo se pohybuje ve světě šifrovaček, tak ví, jaký to byl urputný zápas. Reportáž motivovaná jednou ze šifer je ke shlédnutí na youtube. Něco na tom Londýně zkrátka bude.

Co se týče britského šifrování, tak za sebou máme tři večery hospodského šifrování. Jedná se o velmi pohodové a nesoutěžní luštění nad pintou piva, s příznačným názvem Puzzled Pint. Naučili jsme se, že je dobré mít v týmu jednoho až dva rodilé mluvčí a že rodilým mluvčím není radno věřit, když tvrdí, že nějaké slovo neexistuje, nebo že znamená něco jiného než chceme pro šifru. Puzzled Pint je zajímavý koncept – probíhá ve stejný den v USA (San Francisco, Boston, Chicago, NY, Seattle) i v UK (London). Zatím se vždy jednalo o 5 šifer, čtyři základní plus jednu semílačku. Obtížnost se dost různí – naše časy luštění jsou 27 minut, 2 hodiny 50 minut a 46 minut. Však se podívejte na jejich web a proklikejte si zadání. A kdybyste chtěli, tak uspořádejte Puzzled Pint v Brně či Praze. Stačí jednou za měsíc zarezervovat hospodu a přinést tam vytištěné šifry, takže organizace v podstatě zadarmo. Akorát jsou teda zadání v angličtině, ale osobně si myslím, že by se taková akce v Praze mohla naplnit.

Kromě tradičních šifrovaček jsme začali prozkoumávat escape rooms, protože je to teď trendy a in. Několik jich už je prý i v Praze, Brně a Ostravě. Základní princip je podobný: tým o třech až pěti lidech je zavřen v místnosti, z níž se má za 60 minut dostat ven. K tomu, aby se dostal ven, musí najít hromadu schovaných předmětů a nápověd, které mu pomůžou odemknout zámky na všemožných dvířkách a šuplících. Typicky se z první místnosti otevře další místnost, a pak třeba ještě další a další. Obvyklý je nějaký příběh či motivace na pozadí. Poprvé jsme se snažili zjistit, kdo zabil majitele bytu, a dokázat, že jsme to nebyli my. Zvládli jsme to jen tak tak, zbývaly nám necelé 2 minuty. Podruhé jsme byli v zenovém bytě, kde si už příběh moc nepamatuju, ale bylo to nějaké asijské. Do třetice jsme byli na “pohovoru” na pozici tajného agenta u mistra Q. A protože nám zbylo skoro 15 minut ze 60, práci jsme dostali. Zatím se ukazuje, že čím víc escape roomů projdeme, tím líp nám to jde. Člověk se tak nějak intuitivně naučí poznávat, co je důležité (=cokoli, z čeho jde vytlouct 4 ciferný kód) a co ne (atmosférotvorné prvky).

A co nějaká terénní šifrovačka v Londýně? Jedna má být na konci května, ale to tu bohužel nebudeme. Takže nezbývá než nějakou zorganizovat. Cože, šifrovačka v Londýně? A jakože by to dělali Majk (Matrix), Viktor (Noc tapürů), Lucka (Tmou) a Myreg (InterLOS)? To snad ani nemůže být pravda :)