Do Seattlu zavítala Zsuzsanna [čti žužana], bývalá maďarská kolegyně z Londýna, která se rozhodla, že odsud dojede až do Las Vegas. Tam mě to zas tak nelákalo, ale pohled do mapy naznačil, že úvodní část cesty si nemůžu nechat ujít. Při aplikaci amerických měřítek se totiž dá říct, že se “cestou” nachází hned tři národní parky. A tak jsme vyrazily na roadtrip.
Glacier National Park
První den překonáváme skoro celých deset hodin jízdy, které dělí Seattle od národního parku Glacier. Glacier znamená ledovec a ještě před sto lety jich tu měli víc než sto. Dneska je jich k vidění méně než třicet a pokud budou tát dosavadním tempem, tak všechny zmizí do roku 2030. Jestli je chcete vidět, tak pospěšte. Krom ledovců průvodce slibuje i rozmanité zvířectvo. Třeba medvědy černé a medvědy grizzly.
Kempovat v oblasti, kde žijí medvědi, je legrace. Ať jste kdekoliv, měli byste u sebe mít bear spray (představte si velký pepřový sprej, který prý zažene medvěda). Aromatické věci musíte skladovat v autě nebo ve speciálních železných boxech zabetonovaných do země. To znamená všechno jídlo, drogerii, nádobí a pokud jste paranoidní, tak i oblečení, ve kterém jste vařili. Určitě vám teď vrtá hlavou hlavní otázka. Viděly nebo neviděly? Viděly. Byl to grizzly a povaloval se kousek od silnice. Hlavní foto výletu pořízeno, bear spray zůstal nepoužit.
Na seznam zvířectva postupně přibyly i horské kozy, svišti a horské veverky, které mají puntíky a docela malý ocas. Ke svému zděšení jsem si všimla, že v angličtině začínám používat slova, která neumím přeložit do češtiny. Musela jsem použít slovník, abych zjistila, že ten marmot je vlastně svišť. Jo a pak tam byli tradiční chipmunks, ty si přeložte sami, než se mi začnete smát…
Yellowstone National Park
Přejezd do Yellowstonu je brnkačka, necelých osm hodin. Yellowstone leží docela vysoko (průměrně 2400 metrů nad mořem), což jsem si uvědomila poté, co jsem se pokusila vyběhnout 300 schodů (přísahám, že v Seattlu bych to zvládla) a málem přitom umřela na nedostatek kyslíku. Jinak to ale nejsou žádné velké hory, terén působí spíš kopcovatě. A je tu překvapivě hrozně moc lesů. Na seznam zvířectva jsme si připsaly bizony, kteří ve mně budili víc respektu než medvědi.
Hlavní atrakcí jsou tu gejzíry, vařící bublající bahno a horké kouřící prameny. Mimo jiné tu mají největší aktivní gejzír na světě, Steamboat. Další důležitá otázka: Viděly nebo neviděly? Viděly, ale netryskal. Jako valná většina místních gejzírů nejde moc předpovídat a frekvence erupcí se pohybuje mezi čtyřmi dny a padesáti lety. Tak třeba příště. Nebo přespříště…
Při čekání na gejzír se dají potkat hrozně zajímaví lidé. Vyznačují se tím, že mají notýsek, tužku a vysílačku, aby si mohli zapisovat časy erupcí a vysílačkou je hlásit všem ostatním. Na rozdíl od turistů nemají foťáky. Jeden z těchto nadšenců nám poradil, kdy a kde můžeme vidět tryskat dva gejzíry naráz! Byl z Kalifornie a říkal, že do Yellowstonu jezdí každý rok zhruba na měsíc. Už padesát let. Dvakrát se rozhodl vidět Steamboat, když měl zrovna kratší periody, někdy v osmdesátých letech. Poprvé čekal 11 dní, bezvýsledně. O pár let později měl štěstí a po 4,5 dnech se dočkal. Pak jsme se ještě daly do řeči s paní, jejíž nejoblíbenější gejzír byl Castle, ale ten bohužel “poslední dobou hrozně zlobí”, takže se neví, kdy bude tryskat. Mluvila o něm jak o svém dítěti. A na rozloučenou nám poradila, ať se díváme každý den z domova, že tam mají webkamery.
Grand Teton National Park
Grand Teton leží jižně od Yellowstonu, asi hodinku cesty. Mnoho lidí ho nezná, což je velká škoda, protože milovníci jezer a skalnatých hor se zasněženými vršky si to tu užijí víc než v Yellowstonu. Přestože je teprve začátek září, noc před naším příjezdem sněží a i na další noci jsou předpovídány teploty pod bodem mrazu. A fakt je hrozná kosa a já lituju, že jsem si místo kraťasů nesbalila radši pořádné rukavice. Ty tenké jsem si hned po ránu propálila, když jsem si hřála ruce nad vařičem (aneb tohle doma nezkoušejte).
V parku leží prý nejfotografovanější stodola na světě, kterou tu na začáku 20. století postavili mormoni. Mormoni jsou dneska v USA čtvrtou nejpočetnější církví; nejčastěji se o nich mluví v souvislosti s muzikálem Book of Mormon (vřele doporučuju), mnohoženství a založení Salt Lake City. Salt Lake City je pouhých pět hodin autem na jih a na konci devatenáctého století se odtud rodiny vydávaly zakládat nové osady. V roce 1862 totiž prezident Lincoln podepsal zákon o usedlících [wiki], podle něhož si každý mohl zabrat až 60 hektarů půdy. Pokud ji pět let vydržel obdělávat a zvelebovat, stal se jejím oficiálním vlastníkem. Mormoni tu vydrželi až do poloviny dvacátého století, kdy půdu prodali národnímu parku. Asi už je nebavilo sít i sklízet obilí, když sněží. Letní sezóna je tu opravdu krátká.
Na seznam zvířat připisujeme elk a moose (slovník tvrdí, že je to obojí los, ale ta zvířata vypadají dost jinak) a jako bonus proghorn, což je prý vidloroh [wiki]! Na mapce navštívených států si konečně můžu vybarvit Idaho, Montanu a Wyoming. A jako bonus jsem zjistila původ názvu Salt Lake City. Jo, je to tak, leží na břehu jezera se slanou vodou. Chtěla jsem to prověřit a ochutnat ji, ale nestíhám, za chvíli mi letí letadlo zpátky do Seattlu a Zsuzsanna pokračuje autem dál do Vegas.
