Největší událost semestru začala už večer před šestým prosincem, kdy hromada dobrovolníků strávila téměř sedm hodin přípravou výzdoby. Šestého ráno pak všechna děvčata vyrazila ke kadeřnici a odpoledne strávila zkrášlováním. V 5:45 se otevřely dveře do jídelny a téměř čtyři stovky lidí se nahrnuly dovnitř. Po úvodním proslovu a požehnání začali profesoři servírovat jídlo. Když se všichni nacpali k prasknutí, byl čas zazpívat si koledy. Po několika odrhovačkách přišla na řadu očekávaná koleda Twelve Days of Christmas. Oblek neoblek, všichni vylezli na židle, aby se mohli lépe překřikovat. Každá sekce jídelny představovala jeden den a mohla zpívat jen svou pasáž. Rozhodně nejhlučnější byly stoly představující pátý den a pět zlatých prstenů. Potom světla v sále potemněla, každý si zapálil svou svíčku a na rozloučení jsme (stále stojíce na židlích) zapěli Silent Night. Dvě hodiny mezi osmou a desátou jsou každoročně určeny k tomu, aby se studenti napili na kuráž, než vyrazí tančit. Značně pod vlivem se pak v deset hodin všichni nahrnuli do tělocvičny. Mě osobně tam čekalo největší překvapení. Nejenže v tělocvične byla naprostá tma, takže člověk ani neviděl s kým tancuje, ale navíc tam místo hudby hrálo nějaké tuc tuc. Vypadalo to s prominutím jak na nějaké venkovské diskotéce. “Dámy” odhodily boty na podpatcích a také veškeré zábrany, čehož podnapilí pánové rádi zneužili. Já jsem si nechala zajít chuť na opravdový tanec a nejkratší cestou opustila tělocvičnu.