Week 3 in London: bank account, The Chocolate Show.

Bankovní účet

UK je zemí zaslíbenou pro milovníky byrokracie a Hlavy 22. Abyste si zřídili bankovní účet, potřebujete proof of address. Protože tu nemají nic jako trvalé bydliště, jako proof of address poslouží dopis od důvěryhodné instituce (třeba banky), který je adresovaný vám na nějakou konkrétní adresu v UK. Jenže aby vám banka někam něco poslala, musíte prokázat, že tam bydlíte. Pokud nemáte dopis od banky, postačí třeba smlouva o pronájmu. Abyste mohli uzavřít smlouvu o pronájmu, stačí jen poskytnout číslo bankovního účtu…Ehm.

Nakonec se ale nemožné podařilo a u nejmenované bankovní instituce mi uznali adresu mimo UK, tu kterou mám na české občance. Pravděpodobně jsem se tím ale dostala na seznam podezřelých individuí. Hodinu a půl dlouhý výslech, kterému velmi honosně říkali žádost o zřízení účtu, bych neopakovala ani za nic. Začalo to příjmením matky za svobodna (nekecám) a pokračovalo plánovanými měsíčními příjmy (kdo mě zaměstnává a kolik mi bude posílat), výdaji (kolik budu platit za pronájem, šalinkartu, jídlo a zábavu), kde vezmu peníze než mi přijde první výplata (a kolik přesně to bude), jestli mám sepsanou závěť, kdo se mnou bydlí, jak dlouho budu v Londýně, proč jsem si vybrala zrovna tuhle pobočku banky a já nevím co ještě. Jo a za tři dny se mám přijít zeptat, jestli bylo mojí žádosti bylo vyhověno, protože tu zrovna není člověk, který by mou žádost schválil. Nakonec teda schválil. Dokonce jsem dostala “bakovní kalkulačku“, což je moc legrační věc, která slouží jako generátor pseudonáhodných čísel při práci s internetovým bankovnictvím. Jenom ta debetní karta, co mi měla přijít minulý týden, zatím nějak nedorazila.

Výstava čokolády
Po takovém úřadování si člověk musí spravit náladu. O víkendu tu byla výstava čokolády s ochutnávkami, workshopy a módní přehlídkou. Vlastnoručně jsem vyrobila čokoládové bonbóny plněné karamelem a ještě něčím (bohužel jsem to něco nezvládla pojmenovat v žádném jazyce, ale bylo to moc dobré). A pořídila jsem směs na výrobu brownies, takže troubu v novém bytě čeká premiéra. Práce s čokoládou je úplná alchymie. Prý se nesmí rozpouštět v mikrovlnce nebo skladovat v lednici, protože to kazí podstatu kakaových krystalů. Rozpustit čokoládu, respektive ji zahřát na teplotu, při které se s ní má pracovat, je hotová věda – kdo chce, může si zaplatit master kurz za pouhých 72 liber, kde se to naučí. Čokolatiéři dokonce tvrdili, že poznají, jestli byla čokoláda rozpuštěná správně (prý se pak víc leskne nebo co). Mně osobně nejvíc udělal radost karamel, jehož výroba je jednodušší, než jsem si myslela, takže ho odteď budu dávat na všechno, než se mi přejí :)

Od pondělka chodím do práce. Pracuju v city a je to tam úplně jiný svět. Až vstřebám všechny dojmy, něco zas sepíšu.