Pracuju! O náplni práce toho ještě moc nevím, zatím jsem dostala jen jeden úkol a hromadu směrnic a studijních materiálů k přečtení. Nicméně každý den dojíždím 40 minut do City, což je takový svět sám pro sebe. Začíná to už ráno v metru. Mezi osmou a devátou (a podobně pak mezi pátou a šestou) je v Londýně špička, která se vyznačuje tím, že jsou dražší lístky na MHD. Nejspíš to má odradit ty, kdo mohou svou cestu odložit, ale podle mě jsou davy lidí odrazující samy od sebe. Je zcela běžné, že se člověk nevejde do prvního metra, které přijede. Když se chce vejít do druhého či třetího, potřebuje ostré lokty a školení asertivity.

Většina lidí, kteří jsou v tom metru nahňahňaní, jede do City, kde sídlí spousta firem ze sektoru bankovnictví, auditu a pojišťovnictví a ve kterých platí přísný dress code. Pro pány oblek, košile s manžetovými knoflíčky, kravata, značková kožená brašna. Pro dámy kostým nebo šaty, silonky, značková kabelka. Vtipné je to s obuví. Protože boty k obleku, případně boty na podpatku, jsou krajně nepohodlné, na cestu do práce mnozí lidé obouvají tenisky. Ty pak buď ve výtahu nebo u stolu vymění za něco přijatelného. Kolegyně, co sedí vedle mě, tu má v šuplíku dvoje boty na podpatku. Do práce přichází v růžových teniskách. Zhmotněná elegance. Na druhou stranu musím uznat, že muži v Londýně umějí nosit obleky a fakt jim to sluší. Obleky si nekupují, ale nechávají šít. Černý oblek tu přes den není k vidění, protože každý ví, že je určený jen na večerní nošení.

Ti, co projektovali City, zapomněli, že lidé potřebují jíst. Ve 12:30 je čas oběda a kravaťáci se ve velkém vydávají do ulic. V ulicích je spousta maličkých bufetů, v nich pár barových židliček a dlouhá fronta. Jídlo s sebou je typicky levnější než jídlo na místě, protože tu prostě není dost místa na to, aby lidi obědvali uvnitř. Takže šup s jídlem do papírové krabičky, do ruky plastovou vidličku a najít nejbližší místo k obědu. Vedou lavičky na náměstí, schody do kostela a některé vhodné zídky. Když je zima nebo prší, což se stává dost často, nezbývá než si jídlo vzít k pracovnímu stolu. Ó jak mi chybí brněnské Podloubí a meníčka za 80 korun. Jí se tu především sendviče a bagety, cena “oběda” se pohybuje od 4 do 8 liber.

V práci jsem dostala iPhone, tak s ním občas cestou něco vyfotím.