Listopadové Irsko je překvapivě teplejší než listopadové Brno. Sluníčko tu aspoň na chvilku vyleze každý den a teploty padají pod nulu jen v noci, a to jen v něktrých oblastech. Minulý týden bylo dokonce 14 stupňů. Jediným problémem je tma; stmívat se začíná kolem půl páté a v pět už je úplná. Ale ani to neodradí od výletů po blízkém i vzdáleném okolí.

Great Sugar Loaf

Wicklow Mountains jsou kopce asi 60 km jižně od Dublinu. Jsou atrakcí pro turisty i pro místí, a to v průběhu celého roku. Jednou z dominant Wicklow Mountains je hora Great Sugar Loaf, která ze správného úhlu pohledu připomíná cukrovou homoli. A to jak tvarem, tak trochu i barvou. Měří tuším 501 metrů nad mořem a naštěstí se k ní dá dojet docela blízko i docela vysoko, takže za krásnou půlhodinku si člověk vyšlápne něco přes dvě stě výškových metrů a má výhled jako na dlani – Dublin, moře, hory. Jen tu nahoře fouká, ale to už je asi vlastnost celého Irska…

Glendalough

Údolí ve Wicklow Mountains, podle velikosti parkovišť a počtu lidí, kteří se tu pohybují, to vypadá na velkou atrakci. K vidění je tu kopec, který dnes připomíná především hřbitov, ale prý to bylo nějaké církevní místo, kde krom mrtvých bydleli i živí. K vidění tu je kulatá věž, která má vlez 12 stop nad zemí, aby se v ní dalo nerušeně modlit i v případě nájezdu nepřátel, a pak pár napůl spadlých, jak jinak než kamenných, budov. V údolí jsou dvě jezera, invenčně pojmenovaná Lower lake a Upper lake. Dají se obejít a pohlez shora stojí za to. Škoda jen, že sluníčko je nízko nad obzorem a v tuhle roční dobu není možné vidět údolí celé osvětlené.

Newgrange

Na sever od Dublinu se nerozkládají žádné kopce a údolí, o to víc je tu ale památek. Tou největší je Brú na Bóinne, údolí kolem Boyne, ve kterém se nachází na 40 “průchozích hrobek” (anglicky passage tomb) nebo jak to přeložit. Jde o to, že zhruba před 3200 let před naším letopočtem (ještě než stály pyramidy v Gize) tu postavili hrobku a k ní chodbu a to celé pak zasypali kopcem hlíny a kamení. Kamení vozili z různých míst, některých až 70 km vzdálených. Obvod a hlavní chodbu těch největších hrobek tvořilo kolem 500 obřích šutrů. A samozřejmě nesmělo chybět zarovnání se sluncem, které do hrobek svítí chodbami vždy v nějaký významný den (slunovrat, rovnodennost). Tři z těchto hrobek jsou opravdu monstrózní, alespoň tedy zvenčí. Vnitřek je trochu zklamáním, pohodlně se tam vejde kolem tuctu lidí. Proč má ta hromada hlíny a kamení v průměru desítky metrů kvůli takové malé komůrce uvnitř, to už se asi nikdy nedozvíme. Krom Newgrange, která je nejfotogeničtější, tu jsou ještě Knowth, přes zimu zavřený, a Dowth, nezrekonstruovaný a turisticky nezajímavý, v podstatě jen hromada hlíny travou zarostlá.

Millefont Abbey

Millefont Abbey je dnes pozůstatkem kdysi slavného a velkého opatství, ve kterém v době největšího rozkvětu přebývalo na čtyři stovky mnichů. Díky sloupoví a stojícímu pozůstatku kulaté věže je to dnes oblíbený cíl fotografů.

Connemara National Park

Connemara National Park leží v county Galway, na západě Irska. Jsou tu kopce, jejichž nadmořská výška není zas tak úctyhodná (500-800 metrů nad mořem), ale pokud se vezme v úvahu výstup z prakticky nulové nadmořské výšky, jsou to docela obři. Je to jedna z oblastí, kde se mluví víc irsky, cedule tu mají jen v irštině a dokonce i rádio se tu dá naladit irské. Za zvuků tradiční irské hudby přijíždíme pod první hřebeny.

Twelve Bens

Proslulým hřebenem je 12 Bens; dvanáct kopců uspořádaných do podkovy. Vybíráme si Derryclare (irsky Binn Doire Chláir), který s 677 metry patří k těm vyšším. Představa, že tu člověk bude na konci listopadu sám, je dost naivní. Cestou nahoru sledujeme podivnou skupinku asi dvaceti lidí, která se chová dosti vesele. Na vrcholu se potkávají s menší skupinkou, která šla z druhé strany, vytahují čaj, dort, narozeninové čepice a nápisy happy birthday. Dostáváme kus sladkosti a nabídku na čaj, na oplátku je fotíme a přejeme jim šťastnou cestu dolů. Jezírko na vrcholu je pokryto vrstvičkou ledu a rozhodně tu mrzne. Pořizujeme pár záběrů a hurá dolů. Už je načase, protože slunko za chvíli zapadá. Západ slunce je skvostný, možná místy až kýčovitý. Tyhle záběry za ty bolavé nohy rozhodně stojí.

Diamond Hill

Po večeři v Clifdenu následuje přesun k Diamond Hill. Už je tma a je jisté, že jsme posledními dnešními návštevníky. Plánujeme být především prvními ranními návštěvníky, abychom to stihli nahoru i dolů ještě před polednem. Odpoledne má totiž hodně pršet. Nocování v autě není žádný luxus, ale neb v noci mrzne, považujeme to za nejlepší nápad. V noci malinko prší, ale ráno je lepší než hlásila předpověď a Diamond Hill volá. Irsky Binn Ghuaire, nadmořská výška pouhých 442 metrů, oproti včerejšímu výšlapu je tohle brnkačka, navíc nahoru vede krásná zpevněná cesta a do skal jsou vytesané schody. I se svačinkou okruh na tři hodinky. Obloha není tak jasná jako včera, ale neprší, občas se přeš vrchol přežene nějaký mráček, ale na Irsko pořád hodně dobré. Cestou zpátky se stíhá ještě vyhlídková jízda – Renvyle poloostrov, “fjordy”, horský žleb a velké jezero nad Galway, déšť přichází až na dálnici mezi Galway a Dublinem, načasování na výbornou.