Musíme tam všichni. Ano, tentokrát bude řeč o práci, protože se mi nahromadily dotazy na to, kde dělám, co dělám a jak mě to baví. Mám za sebou přesně měsíc práce a uteklo to docela rychle. Je pravda, že jsem si už stihla vybrat dva dny dovolené (jeden na vítězství TMOU a jeden na stěhování věcí z Brna), ale taky už jsem ledacos pochytila. Pracuju v AIG, resp. AIG Europe, na pozici Data Analyst v Science týmu. AIG je korporace, která prý zaměstnává přes 60 tisíc lidí. Některé procesy tomu plně odpovídají.

Science tým založili relativně nedávno (jednotky let), v Londýně nás je asi dvacet, v New Yorku pak další stovka. Snažíme se něco udělat s hromadou dat z oblasti pojištění. V Londýně pracujeme na separátním projektu, takže se s americkými kolegy moc nepotkáváme. Snad můžu prozradit, že tu vyrábíme global data warehouse, kam se mají sypat data o pojištění ze všech systémů ve všech zemích. Projekt začal v lednu 2014 a byl naplánován na 6 měsíců. Na Vánoce snad budeme mít něco, co by se dalo nazvat minimálním produktem, ale další rok či dva práce se tu ještě zcela jistě najde. Klasika.

Korporaci odpovídá spousta IT předpisů, pravidel a problémů. Máme zablokovanou spoustu stránek (gmail, facebook, tmou…) a nemůžeme nic kopírovat z počítače na USB zařízení. V práci mám desktop, po dvou týdnech jsem dostala i laptop, kdybych potřebovala pracovat z domova (obojí samozřejmě s Windows). Ani na jeden počítač si nemůžu sama nic nainstalovat a remote access z domu do práce ještě IT helpdesk nezvládl vyřídit. Přístup na sdílený disk zařídili za rekordních deset dní, do databáze jsem se přihlásila již po třech dnech. Největší perlička byla, když jsem musela mailem poslat svoje heslo nějakému ajťákovi, který mi bez něj neuměl nastavit notebook. Teď vydali novou verzi QlikView, ale než mi ji někdo nainstaluje, tak už beztak bude k dispozici další. Což mě přivádí k technologiím. V Oraclu máme vyrobenou hvězdu (jakože dimenzionální model) a pro potřeby koncových uživatelů dala přesypáváme do QlikView, kde je vizualizujeme. V Americe používají ještě SAS, R a python na modelování a predikce.

A teď pozor – nepoužíváme version control. Kód píše jen pět lidí, tak to přece není potřeba. Zato jsou ale potřeba datoví analytici, kteří fungují jako archeologové. Do našeho warehouse pravidelně přistávají nová data, která jsou transformována; pokaždé jinak, podle toho, jaký kód se zrovna použije. Ale protože nevíme, jak kód vypadal, tak se to snažíme odvodit porovnáním zdrojových a finálních dat. Představa je taková, že kdykoliv se změní kód, tak se má napsat a pustit příslušný datafix, ale občas jsou jiné priority, a pak se zapomene. To jsem totiž ještě nezmínila, že nemáme žádný trackovací systém (jako třeba JIRA nebo Bugzilla nebo cokoliv). Ani na code review se tu moc nehraje, takže prostě někdo přijde na nějakou chybu, řekne to nějakému vývojáři, který něco nějak opraví a je to. Wow.

Pozitivní je, že se lidi nebrání změnám a místy stačí jen postrčit správným směrem. Takže už máme testovací instanci JIRY a snad ji začnem používat. Taky máme whiteboard a tenhle týden jsme u něj začali dělat standupy. Ty nám trvají skoro půl hodiny a vlastně to nejsou standupy, ale lepší než nic. Příští týden nastupuje scrum master a prý budem dělat scrumban, to teda není moje zásluha, ale jsem na to jsem obzvlášť zvědavá. Ode mě zatím nikdo nečeká závratné tempo plnění úkolů, takže mám možnost se věnovat věcem, které považuju za užitečné. Povedlo se mi vybudovat náznak monitoringu dat, takže chybějící data odhalím dřív, než si někdo všimne, že nám nepasují čísla. Vygenerovala jsem nějaké dokumentační ERD a flow diagramy k našemu projektu. Přemýšlím o tom, jak data testovat. A nemám skoro žádné meetingy – kromě standupů mám týdně průměrně jedno školení či vzdělávací seanci a dva “pracovní” meetingy.