Vlakem, letadlem, lodí, autem, trajektem a hlavně pěšmo jsme 9 dní prozkoumávali Skotsko. Pochopili jsme pravý význam slova “showers” v předpovědích počasí a na vlastní kůži jsme se přesvědčili o tom, jak je počasí ve Skotsku deštivé a proměnlivé. Vrátili jsme se v čase do dob, kdy se nepoužívali platební karty, kdy lidé neměli internety v mobilu a krajinou uháněly parní vlaky.

Falkirk, Stirling

Z Londýna do Edinburghu se dá podobně rychle dostat vlakem i letadlem (započteme-li i cestu na letiště). Vlak je pohodlnější, letadlo je levnější. Tak jsme tedy letěli. V Edinburghu jsme si půjčili auto a vyrazili na sever. První zastávka Falkirk Wheel – kolotoč na lodě, kterým jsou propojeny dva významné kanály s hladinami přes 30 metrů od sebe. Kolotoč postavili před 13 lety jako turistickou a rekreační atrakci, kdysi dávno tu místo něj bylo 11 zdymadel a cesta lodí z jednoho kanálu do druhého trvala celý den. My ji zvládli za 30 minut i s vtipným výkladem, který byl prvním větším střetnutím se skotskou angličtinou. Z toho mála, čemu jsme rozumněli, jsme pochopili, že je to přesně 13 let, a proto jsou v lodi balónky a konfety. A tak jsme museli hromadně celá loď zazpívat “Happy Birthday dear Falkirk Wheel, happy birthday to you…” Kolotoč se to těžko popisuje, takže mrkněte na wiki nebo youtube, stojí to za to.

Nedaleko Falkirku je další moderní turistická atrakce, Kelpies. Jsou to sochy dvou koní v supernadživotní velikosti, které stojí u vodního kanálu. Do turismu tu očividně teče hromada peněz. Nejvíc mě překvapilo, že uměle vyhloubené plavební kanály byly hlavními dopravními tepnami ve Skotsku než přišla železnice. Neumím si představit, že se námaha s budováním a údržbou vyplatila, ale asi jo, jinak by to nedělali. Mimochodem první lodě tahali koně, takže vedle kanálů byla vždy po celé jeho délce i cesta.

Hrad ve Stirlingu má historicky mnohem větší význam než hrad v Edinburghu. Odehrálo se tu mnoho bojů o nezávistlost Skotska, které ovládali Angličani. Alespoň tolik jsme pochopili z výkladu pana průvodce, který ze sebe chrlil skotskou angličtinu neuvěřitelným tempem. Hrad samotný mě tolik neuchvátil. Mám pocit, že skotská angličtina se trochu podobá australské a novozélandské v tom smyslu, že často místo e vyslovují í. Z yes se tak stává jís, místo tentu máme tint.

Cairngorms, Loch Ness

Noc a dopoledne jsme strávili v národním parku Cairngorms. Včera u nákupu jídla jsme se radovali, že je Skotsko levné. Po zaplacení kempu (28 liber za stan a dva lidi) to zas odvoláváme. Jedem omrknout nejvýše položenou lanovku v UK, která vede na nejvyšší horu Cairn Gorm. Vypadá skoro jako ta na Petřín, ale z horní stanice se prý kvůli ochraně přírody nesmí vyrážet na treky, takže jedem dál. Směr lochneska. Na břehu jezera navštěvujem Urquhart Castle, kde absolvujeme vtipnou přednášku o zbraních a oděvech Jakobitů a naučíme se z deky vyrobit předchůdce kiltu. Pak vyrážíme na kopec s výhledem – Meall Fuar-mhonaidh, který se tyčí do výšky 699 metrů. Vlastnost téměř všech jezer (lochů) je, že jejich nadmořská výška je téměř nula, takže je to pěkný výšlap. A samozřejmě prší. Následuje koupel v jezeře s lochneskou a přespání v kempu.

Isle of Skye

Ráno míříme dál na západ, na Isle of Skye, kde trávíme několik dní. Cestou nahlédneme do Eilean Donan Castle, což je jeden z nejfotogeničtějších hradů ve Skotsku. Stojí na ostrově  v místě “soutoku” tří jezer a přístup na něj je přes most. A natáčel se tu James Bond (Jeden svět nestačí). Ostrov Isle of Skye je báječný a byl by ještě báječnější, kdyby tu nebyly mraky, takže by byly vidět vrcholky kopců a hlavně by tu nepršelo. Přestože jsme si pro návštěvu vybrali květen, statisticky nejsušší měsíc v roce, prší nám tu každý den, pro jistotu hned několikrát. Fairy Pools jsou hodně turistické a vřesy, které okolí barví do růžova jsou touhle dobou odkvetlé. Zato procházka v Quiraing je moc pěkná, členité skály a sytě zelená tráva. Highlightem výletu je západ slunce z majáku na Neist Pointu, nejzápadnějším místě ostrova.

Nezapomenutelným zážitkem je pokus o výstup na nejvyšší horu Cuillins (Sgùrr Alasdair, 992 metrů). Už od poloviny výšlapu jsme šli v mraku, viditelnost pár metrů. Částěčně vědomě jsme skončili o kopec vedle (Sgùrr MhicChoinnich, 948 metrů). Těžko říct, jak vysoko jsme se vlastně dostali. Wikipedie říká, že cesta nahoru zahrnuje nějaké lezení a na fotkách to vypadá jako dost hustá skála. Myslím, že jsme se dostali někam těsně pod vrchol (já už jsem se tou dobou dost bála, protože ani výstup kamenovým polem ani lezení po skalách v dešti mi nepřišlo bezpečné), kde i Mirek naznal, že není dobrý nápad pokoušet se dostat výš. Užili jsme si tedy výhled při viditelnosti 10 metrů a splazili se dolů.

Operace honíme vlak

Abychom nejezdili dvakrát tou samou cestou, rozhodneme se z Isle of Skye přejet trajektem do Mallaig. Z Mallaig do Fort Williamu jezdí krásnou krajinou přes několik viaduktů parní vlak. Natáčel se tu Harry Potter, přes nejdelší viadukt jel vlak do Bradavic. Pokud stihneme poslední trajekt dne, budeme mít malý náskok na poslední parní vlak dne, na který si můžem někde počkat. Kolikrát ho tak stihneme předjet? Na kolika místech se nám ho podaří vyfotit? Operace s názvem “honíme vlak” začíná. Nevíme přesně, jak je vlak rychlý, ale doufáme, že moc ne. Parkujeme u prvního použitelného viaduktu a lezeme na kopec. Mokneme a čekáme, zda se objeví. Objevil. Cvak, cvak a honem dolů z kopce, do auta a rychle dál. Za pár kilometrů ho doháníme a pořizujeme snímky na břehu jezera. Teď ho musíme předjet před tím nejslavnějším viaduktem. Stihli jsme to těsně, ale nemáme úplně nejlepší pozici pro focení. Naposledy vlak doháníme těsně před Fort William, kde usínáme s výhledem na půlku Ben Nevisu (půlka je v mraku). To byla ale jízda…

Ben Nevis

Další den je na todo listu Ben Nevis, 1344 metrů, nejvyšší hora UK. Opět se na něj jde prakticky z nuly a opět prší. Předpověď hlásí showers a nám je brzy jasné, co to znamená. Deset až dvacet minut prudkého deště, pár minut přechodného období, deset až dvacet minut prudkého slunce. A tak pořád dokola. Před námi je vidět odcházející déšť, nad námi slunko, za námi přicházející déšť. Nestíháme se svlékat a oblékat, něco takového jsem ještě nezažila. Vrchol Ben Nevisu je v mraku. Předevčírem prý nastal vzácný úkaz, kdy hora byla v mraku, ale vrchol byl nad mrakem. Dneska takové štěstí nemáme. Lidé scházející dolů potvrzují, že vrchol je v mraku, nejvyšší místo se hledá s GPSkou a viditelnost je pár metrů. A nahoře je samozřejmě sníh! Po zážitku z Cuillins zhruba ve dvou třetinách výšlapu volíme alternativní trasu, která vede víceméně pod mrakem. Ben Nevis zůstává nepokořen.

Loch Lomond

Poslední větší chození máme v plánu kolem jezera Loch Lomond. Jak lze snadno uhodnout, naším cílem je opět nejvyšší kopec v okolí, Ben Lomond, 974 metrů. Ráno se probouzíme a mezi mraky rozeznáváme vrcholek, který je pokryt sněhem, který tam napadl přes noc. Odhodlaně vyrážíme na cestu a jako vždy doufáme, že mrak i sníh zmizí dřív, než se vyškrábeme až nahoru. Poprvé tomu tak doopravdy je. I když je dost větrno a pár menších showers nás nemine, jedná se o nejlepší den a my si na vrcholku užíváme i pár slunečních paprsků. Překvapuje nás, jak blízko Glasgow celá oblast leží. Civilizace na obzoru naznačuje blížící se konec dovolené.

Edinburgh a okolí

Poslední den trávíme v Edinburghu a blízkém okolí. Na Edinburghu jsou zajímavé dvě věci. Za prvé výslovnost. “Edinburgh Doesn’t Rhyme With Pittsburgh” je nejvtipnější poučka, kterou jsme našla. Vyslovuje se to spíš jako Edinburrah, viz youtube. Za druhé příroda. Uprostřed města mají obrovský park s obrovskými kopci, ze kterých je výhled na město.

Je Skotsko drahé?

O Skotsku se v ČR říká, že je drahé. Něco na tom asi bude, i když ve srovnání s Londýnem nám to tak vůbec nepřišlo. Pro úplnost tedy uvedu, kolik nás devět dní ve Skotsku stálo, ceny v librách za dva lidi.

• kemp (8 nocí) celkem 150
• auto (půjčovné 170, benzín 110, parkování a trajekt 50) celkem 330
• jídlo (2 obědy v restauraci 60, jinak vaření v kotlíku za 110) celkem 170
• vstupy (kolotoč na lodě, 4 hrady) celkem 70

Celkem tedy 720 GBP, aktuálně asi 27000 CZK, za dva lidi. V ceně není doprava do Edinburghu. Největší žrout peněz bylo rozhodně auto. Bez auta by to asi šlo, ale trvalo by to déle a my jsme s dovolenou na štíru. Zároveň by to dost ubralo na komfortu. V autě jsme občas jedli a hlavně jsme v něm sušili mokré věci. Vezli jsme dva stopaře a ti se tvářili, že stopování není zas tak velký problém, obzvlášť mimo města. Nějak tu prý funguje i autobusová doprava, ale na spoustu míst jezdí jeden až dva autobusy denně, takže je potřeba dobré plánování, nebo hodně času. Viděli jsme pár lidí kempovat mimo kempy, čímž by se dalo trochu ušetřit. Stejně tak by mohlo být levnější přivézt z Čech nějaké jídlo.